35. den: odpočinkový den v Bruselu

Po Štrasburku a Lucemburku jsme dnes završili putování po hlavních sídlech institucí EU.
Brusel je známý také čurajícími sochami,
ale pejskovi to dnes nějak nešlo. 
Také jsme s drobnými problémy zvládli místní veřejnou dopravu, jen ještě nevíme, kolik nám finálně strhnou za všechna ta metra, tramvaje i autobus.
Ono to ale od katedrály bylo do minievropy fakt ještě dost daleko,
a nevyfotit si modely mlýnů z La Mancha jsme si rozhodně nemohli dovolit, i když tisícovka mi jako cena přišlo trochu moc.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

43. den: Hofstetten-Sand am Main

Obrázek
Dnes jsme si dobrovolně naordinovali kopce, protože Mohan neumí téct jedním směrem a pořád někam odbočuje. První krpál stál za to. Měli jsme nejmenší rychlost, přípomoc motoru na max a stejně jsme to málem neušlapali. Nahoře jsme ještě dlouhou chvíli lapali po dechu. Před posledními kopci jsme ještě doufali v oběd.  Než jsme ale našli jedinou otevřenou restauraci, tak jsme bloudili po kopcovité obci skoro hodinu. Všude bylo zavřeno i v kebabu. Naštěstí ta vesnice byla docela malebná. Poprvé se nám stalo, že uzávěra s objížďkou byla kratší a bez kopců, takže nakonec jsme si ještě přidali 16 km navíc a jsme zase o kousek blíž domovu.
Další informace

Závěrečné zhodnocení

Naše v pořadí již třetí výprava po Evropě procházela devíti zeměmi (včetně ČR). Kvůli nekvalitní infrastruktuře a zejména notorické známosti trasy po ČR jsme dlouho zvažovali, jestli se z výpravy vracet po vlastní ose až do Olomouce. Nakonec jsme se sice rozhodli, že to dojedeme, ale osud to přehodnotil jinak a po včerejší vyčerpávající trase kolem Ohře jsme vlastně byli i rádi.  Z toho asi lze vytušit, že celkově to na náš pocit z výpravy nebude mít zásadní vliv, pouze to bude další příběh z nepřeberného množství převážně pozitivních zážitků.  Výprava byla opět trochu jiná, ale zase velmi pozitivní. Co jsme od toho očekávali, to se podařilo v množství a kvalitě výrazně převyšující ono očekávání.  Bohužel máme i nečekané negativní pocity, jako třeba srovnání kvality a hustoty cyklotras u nás a prakticky kdekoli jinde je opět mimořádně smutné a pokud to porovnáme s cyklistickou velmocí jako je Nizozemsko, tak si člověk připadá téměř méněcený a je jasné, že se to u nás bude...
Další informace

Kam že to vlastně pojedeme?

Obrázek
Delší dobu jsme se chystali na výrazně delší putování do Španělska a Portugalska, možná i po Maroku a zejména do našeho nového domova na Tenerife, ale stále nemůžeme přijít na způsob, jak to zkombinovat s prací (nějak se musíme živit). Na podzim jsme po shlédnutí několika cestopisných videí ztratili odvahu na Maroko a dokud nebudeme na Tenerife rezidenti, tak i trajekty mezi pevninou a jednotlivými Kanárskými ostrovy jsou finančně mimo náš budget. Toto léto nám tedy zůstal jen ten bájný španělský rytíř, tedy přesněji jen jeho větrné mlýny a to hned dvakrát. Kromě skutečných nizozemských mlýnů totiž plánujeme navštívit i některá sídla evropské byrokracie, což je zajisté také synonymem marného boje. Jako cestovatelé jsme nadšeni z možnosti volného pohybu po celé EU bez hranic a drahých roamingů a chápeme evropské myšlenky na vzájemnou spolupráci malých národů proti velkým mezinárodním hráčům, ale ta narůstající byrokracie nám vadí, takže se na ni pokusíme podívat trochu víc z blízka....
Další informace