Za větrnými mlýny s příchutí Dona Quijota

Po dnu "odpočinku" jsme vyrazili na sever, abychom si prohlédli jeden bývalý ostrov. Bohužel po tom, co k němu vybudovali silnici, už je to jen poloostrov. Naštěstí tato změna neměla vliv na vzhled bývalé rybářské vesničky, i když nyní je to zejména turistická atrakce. Výletní lodí jsme se potom přesunuli na další bývalé rybářské městečko. Kapitán lodi se naštěstí nezalekl našeho stroje a naložil nás přednostně před ostatními cyklisty, i když jsme stáli schovaní na konci fronty. Pokud nám ta první vesnička přišla jako turistická atrakce, tak to rybářské městečko byla giga atrakce. Raději jsme rychle pojedli, a vydali se na nedalekou farmu, kde byly ukázky výroby sýrů a dřeváků. Neptejte se mě, jak to spolu souvisí, protože to nevím.  Edam se nám zdál turisticky udržitelný.  To jsme ale netušili, jaký masakr se odehrává v okolí Zaanse Schans. Kam se hrabe Krumlov... Protlačili jsme se davy turi...

Ráno jsme došli k přívozu a vydali se prozkoumávat Amsterdam. Trochu jsme bloudili v budově nádraží, ale nakonec jsme se z ní vymotali na správné straně směrem k centru. Uličky jsou protkané kanály, po kterých pluje snad víc lodí, než je ve městě aut. Navštívili jsme snad všechna turistická místa, včetně domu, kde se ukrývala Anne Franková. Většina uliček a domů vypadá dost podobně, takže nakonec máte poci, že je tu všechno tak nějak stejné, jak říká klasik: kachny, kachny, kachny... Rychle, bez velkého rozhlížení, jsme se protáhli uličkou s červenými lucernami a došli si vyfotit známý místní větrný mlýn.  Docela nás to unavilo, takže jsme si koupili španělské chorizo k večeři a šli si odpočinout do kempu.

Ráno jsme zkusili jet úplně bez elektrické pomoci a vzhledem k bezvětří a úplné absenci kopců to nebyl vůbec problém. Vše pokazil až zaseknutý zvedací most. Vzniklá objížďka nám vzala morální sílu a tak jsme zbytek dne zase jeli na ECO. Krátce po obědě jsme dorazili do města Naardenu, což je jednak barokní vodní pevnost, dále je to brána do Amsterdamu, ale hlavně zde žil a je zde i pochován další český velikán,  Jan Ámos Komenský. Navštívili jsme i dvorec Uherského Brodu, kde je muzeum Komenského. Zajímavé je, že i náš tandem je původem z Uherského Brodu. No není to podezřelá náhoda? Že by nějaké spiknutí? Každopádně Naarden je překrásné místo a Honzu Komenského tu mají ve velké oblibě.  Kousek před Amsterdamem se nám na trase otočil ještě jeden most, naštěstí tentokrát se nezaseknul a až všechny lodě opustily zdymadlo, tak se zase otočil zpět a my mohli pokračovat. 

Hlavní program dnešního dne byla návštěva národního parku De Hoge Veluwe. Většina návštěvníků se zde pohybuje na stejných bílých kolech, která jsou zdarma v rámci vstupenky. My jsme tím pádem všude působili ještě zajímavěji než samotný park. Projeli jsme zhruba polovinu ze 40 km asfaltových cyklotras uprostřed lesů, rozsáhlých plání, i písčitých dun. Muzea jsme sice vynechali, ale i tak jsme si to užili.  Jediné, co nesplnilo naše očekávání,  bylo množství volně se pohybující zvěře. Vzhledem k tomu, že je neděle, tak množství návštěvníků zásadně přečíslilo cokoli divoce zde žijícího. 

Dnes jsme pro velký úspěch dvakrát využili přívoz a v obou případech jsme na něm byli úplně sami, tedy kromě kapitána. Pomalu začínáme přehodnocovat výběr naší top cyklistické země. Dosud jsme měli za to, že nejlépe se jezdí na kole v Dánsku, nicméně v Nizozemí je mnohem hustší síť cyklostezek a mají perfektní značení pomocí čísel.  Když pochopíte, že každé křížení významných cyklotras má číslo, které je i v mapách, tak potom stačí postupně sledovat ukazatele na tyto křižovatky a projíždět bez bloudění jak městem, tak i mimo civilizaci.  Navíc je zde na každém kroku vidět, který způsob transportu je privilegovaný. Malá silnička je klidně štěrková, ale vedle jdoucí cyklostezka malého významu je pořád asfaltová a pokud je štěrková, tak tam auta svoji cestu nemají vůbec. Pomalu se nám začínají objevovat také větrné mlýny, i když stále ještě nejsme v oblasti jejich hlavního výskytu. 

Dnešní noc byla dobrodružná. Pršelo a kolem stanu se začali objevovat slimáci, přesněji snad stovky slimáků. Nějak se jim zalíbil náš stan, takže po něm všichni lezli, a to kamkoli se dostali. Samozřejmě, že za sebou nechávali oslizlou stopu a navíc, kde mohli, tak vykadili zelená hovínka. Ráno jsem vyčistil jen to nejhorší a než jsme večer znovu postavili stan, tak jsme ho museli komplet vyčistit.  Jinak dnešní trasa byla po rovince, kolem různých vodních toků. Jednu řeku jsme dokonce překonali přívozem. Také několik vzdymadel jsme potkali. Také něco k obědu jsme našli. Sice to nebylo úplně levné, ale ani ne tak drahé, abychom byli hladní. No a dnešní malý rodinný kemp je prostě krásný.

Na dnešek jsme si plánovali odpočinkový den v Cáchách. Jenže naše jednostranně používané nohy nějak víc trpěly chůzí, než jsme očekávali, takže odpoledne jsme raději přejeli do "nedalekého" Maastrichtu.  Během překračování státní hranice Nizozemí jsme kvůli cyklistickým zátarasům, které mají přinutit cyklistu zastavit a kolo přes hranice jen tlačit, na několik minut tuto státní hranici úplně zneprůchodnili. Zhruba dvacítka čekajících německých cyklistů již začala hledat jiný hraniční přechod, ale nakonec se povedlo tandem těmi zátarasy prosmýkat. Nizozemí už na první pohled vypadá jinak. Je tu všude například neuvěřitelné množství kol. A dvěma deci říkají pivo a účtují si za to 3 eura. Tak to tu snad nějak zvládneme. Kdyby ne, tak dnes jsme ještě na dohled od Belgie a zítra se pro změnu opět "dotkneme" německé hranice.

Dnešní trasa po bývalé železniční trati byla zajímavá v mnoha směrech.  Jednak část trati byla ještě zachována a tam se provozují turistické spoje, například na šlapacích drezínách. Také maximální sklon klesání železniční trati je ideální pro náš lehotandem, protože nízký odpor a vysoká hmotnost zajišťují jízdu bez nutnosti šlapat či brzdit. Tím pádem jsme většinu dnešní trati prostě  'vyčekali'. Tedy někdy i při spuštěném návěstidle. Úplně nejzajímavejší ovšem bylo to, že i když jsme často jeli přes Německo, byly jsme stále na belgickém území, které se nachází kolem trati a to i v případě, že tam již trať nebyla. Celé to působilo až bizarnín dojmem. Nejen že tak za tratí mělo Německo několik eknláv, ale občas byl problém zjistit, na jakém území to vlastně jsme. Například z této belgické kavárny, která má zleva, zprava i zezadu Německo, jsem se sice koukal na protější belgickou budovu, ale ta cesta mezi kavárnou a tou budovou byla opět němec...