Za větrnými mlýny s příchutí Dona Quijota

Ráno jsme raději jeli opatrně, už jen kvůli tomu, že jsme se vraceli po stejné cestě, kde nám s největší pravděpodobností praskl rám. Do Gentu jsme dorazili v pořádku, takže jsem se už celkem uklidnil a vychutnal jsem si zdravý oběd.  Tedy až na to pivo... Další trasa byla nicméně dost hrbolatá s častými výmoly a některé nájezdy byly takové, že jsme raději zastavovali a kolo na ně tlačili.  Na uklidnění jsme si museli dát ještě trochu cukru a kafe, nejen kvůli kvalitě cyklostezek, ale také kvůli dnešní délce trasy, kterou nám navíc prodloužila další z mnoha uzavírek. Zítra si zase "odpočineme", takže nás zase budou nejspíš bolet nohy víc něž po dnešních 100 km, navíc již opepřených několika vrstevnicemi.

Dnes jsme plánovali nechat věci v kempu a nejdříve si prohlédnout historické centrum Brugg. Následně bychom se přepravili na pláž a trochu si tam poleželi na sluníčku.  Potom jsme se chtěli na chvíli podívat do Oostende cestou po pláži a v klidu bez stresu se vrátit do kempu. Vlastně všechno se nakonec událo, jen v jiném pořadí a hlavně ne tak úplně v klidu. Důvodem bylo rozluštění včerejšího divného lupnutí při překonávání příliš prudkého nájezdu na cyklostezku. Ano, zase nám praskl rám kola. Budeme muset zhubnout... Naštěstí jsme relativně nedaleko kempu našli dílnu, kde se toho nebáli, takže dovolenou nerušíme, jen pojedeme trochu opatrněji, než nám přijde nový kus kola.

Cesta do Bruggy nám v plné nahotě ukázala, že to, co nám přišlo v Nizozemí jako normální, je naopak vysoký nadstandard. Očekávali jsme, že se občas nevlezeme do prudké zatáčky, ale že zmizí cyklotrasa za bílého dne, to bylo opravdu překvapení.  Jinak kromě problémů s hledáním oběda (vypadá to, že pondělky jsou zavírací den) byla nejdůležitější návštěva sportovního obchodu, kde jsme koupili nové karimatky a také jsem vyměnil vteřiňákem spravované rozpadající se sandály.

Do Belgie to byl ráno jen kousek, ale protože jsme se vykecávali, museli jsme poobědvat ještě před Antverpami, což zase mělo jiné výhody: lepší cenu, klidnější vstřícné prostředí bez turistů a kolo jsme si mohli zaparkovat téměř vedle stolu. Antverpy stojí za návštěvu, bohužel to samé si řekla půlka planety, takže jsme rychle proběhli cetrum a pomocí dvou výtahů a tunelu jsme zase rychle zmizeli.  Připadal jsem si jako metro. Kromě jízdy v podzemí nám Begie připravila rychlé cyklostezky podél železniční trati, Takže jsme do kempu dorazili před večeří a mohl jsem se pokusit zalepit moji ucházející karimatku. Moc tomu ale nedávám, protože při psaní dnešního reportu mi mobil nejde kvůli polepeným prstům ani ovládat.

Byl dobrý nápad nechat mlýny na ráno. Sice nejsme žádná ranní ptáčata, to spíš naopak, ale ostatní "mufloni" dorazili, až když už jsme odjížděli.  Docela mi připadalo zbytečné tu fotit, protože minimálně dnes tu vznikly stovky, nebo spíš tisíce identických fotek ostatních turistů. Cestou k belgickému území jsme více méně náhodou narazili na další fotogenická místa, jako třeba radnici, kanál s obrazem na jedné stěně domu, nebo kostel, či jeho torzo? Také jsme si užili trochu adrenalinu při použití dalšího přívozu, který vtipně jezdil na minimálně dvě různá místa a samozřejmě jsme se nalodili na ten nesprávný směr. Naštěstí jsme stihli i s tandemem vystoupit, než odrazili od břehu.

Ráno jsme jako první zastávku měli naplánovaný mezinárodní soud. Naštěstí nás dovnitř nepustili, takže jsme nemohli mít ani problém se od tama dostat zase na svobodu. Rotterdam byl vidět už z dálky, ale i z blízka byl docela zajímavý.  Ty domečky jsou skutečně obývané a lze si i jeden prohlédnout zevnitř.  Na mě je tam ale moc schodů, takže jsme raději pokračovali do Goudy. Koupili jsme si zde sýr k dnešní večeři a už nás čekala jen cesta do kempu, včetně dalšího přívozu.  Pokud bude v kempu místo na náš stan, tak to zítra budeme mít jen kousek na místní věhlasnou oblast s větrnými mlýny. I když ono je vůbec problém udělat v Holandsku fotku, aby na ní nějaký mlýn nebyl.

Z našeho přírodního kempu jsme vyrazili trochu později, protože mě sužuje nějaký břišní moribundus. Po projížďce trajektem jsme dorazili do Haarlemu, kde jsme si prohlédli jak bránu, tak i mlýn.  Hlavním dnešním cílem bylo ovšem pobřeží s písečnými dunami. Bohužel se nám celý den skrývalo sluníčko za mraky, takže z dlouho plánovaného koupání nic nebylo. I když pár odvážlivců do vody vlezlo. Holt ideální koupací počasí jsme si vyplácali v Amsterdamu, kde se v centru plavat nedalo.

Po dnu "odpočinku" jsme vyrazili na sever, abychom si prohlédli jeden bývalý ostrov. Bohužel po tom, co k němu vybudovali silnici, už je to jen poloostrov. Naštěstí tato změna neměla vliv na vzhled bývalé rybářské vesničky, i když nyní je to zejména turistická atrakce. Výletní lodí jsme se potom přesunuli na další bývalé rybářské městečko. Kapitán lodi se naštěstí nezalekl našeho stroje a naložil nás přednostně před ostatními cyklisty, i když jsme stáli schovaní na konci fronty. Pokud nám ta první vesnička přišla jako turistická atrakce, tak to rybářské městečko byla giga atrakce. Raději jsme rychle pojedli, a vydali se na nedalekou farmu, kde byly ukázky výroby sýrů a dřeváků. Neptejte se mě, jak to spolu souvisí, protože to nevím.  Edam se nám zdál turisticky udržitelný.  To jsme ale netušili, jaký masakr se odehrává v okolí Zaanse Schans. Kam se hrabe Krumlov... Protlačili jsme se davy turi...

Ráno jsme došli k přívozu a vydali se prozkoumávat Amsterdam. Trochu jsme bloudili v budově nádraží, ale nakonec jsme se z ní vymotali na správné straně směrem k centru. Uličky jsou protkané kanály, po kterých pluje snad víc lodí, než je ve městě aut. Navštívili jsme snad všechna turistická místa, včetně domu, kde se ukrývala Anne Franková. Většina uliček a domů vypadá dost podobně, takže nakonec máte poci, že je tu všechno tak nějak stejné, jak říká klasik: kachny, kachny, kachny... Rychle, bez velkého rozhlížení, jsme se protáhli uličkou s červenými lucernami a došli si vyfotit známý místní větrný mlýn.  Docela nás to unavilo, takže jsme si koupili španělské chorizo k večeři a šli si odpočinout do kempu.

Ráno jsme zkusili jet úplně bez elektrické pomoci a vzhledem k bezvětří a úplné absenci kopců to nebyl vůbec problém. Vše pokazil až zaseknutý zvedací most. Vzniklá objížďka nám vzala morální sílu a tak jsme zbytek dne zase jeli na ECO. Krátce po obědě jsme dorazili do města Naardenu, což je jednak barokní vodní pevnost, dále je to brána do Amsterdamu, ale hlavně zde žil a je zde i pochován další český velikán,  Jan Ámos Komenský. Navštívili jsme i dvorec Uherského Brodu, kde je muzeum Komenského. Zajímavé je, že i náš tandem je původem z Uherského Brodu. No není to podezřelá náhoda? Že by nějaké spiknutí? Každopádně Naarden je překrásné místo a Honzu Komenského tu mají ve velké oblibě.  Kousek před Amsterdamem se nám na trase otočil ještě jeden most, naštěstí tentokrát se nezaseknul a až všechny lodě opustily zdymadlo, tak se zase otočil zpět a my mohli pokračovat.